Můj příběh - Káča Staňková (Křelinová)
Dělám to, co mě nejvíc baví.
Jezdím na moři, učím jachtaře a přednáším o bezpečnosti při plavbě. Na námořním jachtingu je skvělé to, že můžete začít kdykoliv a pokračovat až do konce života. A pořád bude co se učit a objevovat. Až sem to byla dlouhá cesta, ale musím říct, že mě to pořád moc baví. A chci, aby to bavilo i vás.
Moje jachtařské začátky
K jachtingu jsem se dostala úplnou náhodou jako dítě v 80. letech. Jezdili jsme závody po Čechách, s jachtařskou partou trávili většinu víkednů i prázdnin. V dospělosti jsem přešla na lodní třídu Fireball, kde byla vždycky skvělá parta lidí, ráda se na téhle lodi občas svezu dodnes.
Někdy v roce 1997 jsem se poprvé dostala na moře, s partou dalších okruhových jachtařů jsme si půjčili loď v Chorvatsku. Měli jsme nějaké základní kapitánské papíry, o navigaci a dalších věcech jsme toho tenkrát věděli pramálo, ale říkali jsme si, že s plachtami to umíme a kde má mapa nahoře a dole taky víme, tak jedeme. Klasika – takhle dodnes začíná spousta českých námořníků.
Moře mě chytlo, v dalších letech jsem jela několik delších plaveb, občas jsem nějaké partě dělala kapitána a postupně se tak nějak svépomocí a od kamarádů učila, jak to při plavbách na moři funguje.
Hledání cesty
Během té doby jsem dostudovala vysokou a plynule se zařadila do pracovního procesu. Ale práce mě moc nebavila, připadalo mi, že v tom, co dělám, nejsem moc dobrá, chybělo mi nadšení pro věc. Když jsem se ptala sama sebe, jestli tohle chci dělat po zbytek života, moje odpověď byla jasné NE.
Co mě tedy opravdu baví a chtěla bych se tím živit? No přece jachting!
Jooo, živit se jachtingem, to se lehce řekne, ale… pohybovala jsem se tehdy prakticky jenom mezi závodníky, a závodní jachting není zrovna zisková činnost, spíš naopak… O pronájmech lodí a práci charterových kapitánů, což je asi nejběžnější cesta k jachtařskému výdělku, jsem nevěděla skoro nic. Všechny vydělané peníze jsem dávala do jachtingu a hledala jsem kudy dál…
Kde nastal ten zlom?
Ale kde je vůle, tam je i cesta. V roce 2005 se najednou všechno dalo do pohybu. Stala jsem se členem závodního týmu Bohemia Express, který měl od začátku velké ambice, a začala pro ně pracovat na plný úvazek jako týmový organizátor, údržbář a převozní kapitán v jednom.
Čtyři roky s tímhle týmem, to byla jízda! Objížděli jsme špičkové závody po celém Středomoří, učili se od těch nejlepších a nakonec nad nimi začali i vyhrávat. A já jsem brala (ne velký, ale přece jen) plat za to, co mě nejvíc bavilo. Splněný sen!
V tuhle dobu jsem ale dostala ještě další příležitost, která mě vlastně už tehdy nasměrovala tam, kde jsem teď – tedy k výuce jachtingu. Měla jsem možnost absolvovat několik plaveb na 70 stop dlouhé britské školní plachetnici Lord Rank, a tam se mi otevřel nový svět.
Poznala jsem, co to znamená být profesionální skipper a jak velká je to zodpovědnost. Jaký důraz kladou Britové na bezpečnost, že je třeba normální nosit na moři záchrannou vestu. A taky jsem objevila Royal Yachting Association a jejich propracovaný systém jachtařských kurzů, který mě naprosto nadchnul, nic takového v Čechách neexistovalo ani vzdáleně, a doteď neexistuje.
Věděla jsem, že tohle je cesta, kterou chci jít.
Pár měsíců jsem se drtila kompletní teorii v angličtině a pak vyrazila do Anglie na praktickou zkoušku RYA Yachtmaster Offshore. Za krátkou dobu jsem se naučila obrovské množství věcí, od navigace přes manévrování s lodí až po zásady bezpečnosti na moři. Jakýkoliv RYA kurz, kterých jsem od té doby jako instruktor absolvovala celou řadu, pro mě byl neskutečně přínosný a vždycky mě posunul o kus dál.
Když mě v roce 2009 oslovil s nabídkou spolupráce Juraj Groch, který chtěl v Čechách vybudovat jachtařskou školu právě podle RYA, byla to pro mě další velká příležitost. Vznikla NYS Škola jachtingu, která po obrovském úsilí získala v roce 2010 akreditaci jako certifikované RYA školicí středisko, se mnou ve funkci hlavního instruktora.
Co dělám teď
Britské RYA kurzy mě naučily nejen jak být dobrým profesionálním kapitánem, ale taky jak své znalosti předávat dál. Nároky na RYA instruktory jsou velmi vysoké a každých pět let musíme na přezkoušení. Ale na druhou stranu za to dostáváme nemalou podporu a taky řadu velmi konkrétních návodů, jak se ve své práci neustále zlepšovat.
Těší mě, když vidím, jak se v námořním jachtingu potkávají lidé, kteří by jinak neměli nic společného. A jak se každý může naučit řídit loď. Měla jsem na kurzech mladíky s přirozeným talentem, pány ve středním věku, úspěšné ve své profesi, i velmi schopné ženy, které jen potřebovaly dodat za kormidlem trochu víc sebevědomí. Každý potřebuje trochu jiný přístup instruktora, aby si z kurzu odnesl maximum.
Taky mě pořád strašně baví na moři závodit. Ta týmová práce, kdy každý jednotlivec a každý pohyb při manévru je důležitý pro celkový výsledek v našlapaném závodním poli. Těsné souboje na startovní čáře, nutnost precizní práce s plachtami i kormidlem, neustálé vylepšování lodí a vybavení. Vzrušení před startem, únava po několika dnech nonstop na moři a euforie při dojezdu do cíle.
Bude mi ctí, pokud si mě vyberete jako svého průvodce světem námořního jachtingu. Věřím, že v mých kurzech, publikacích nebo článcích každý, začátečník i zkušený jachtař, najde něco užitečného, co ho posune dál. Snažím se, aby všechno, co vám chci předat, bylo jasné, srozumitelné a přehledné. A abyste sdíleli mé nadšení a lásku k jachtingu.